Texty

Sama doma

(Pjeer van Eck)

Jsem sama doma, tak už pojď (jó? už zase?)
jsem sama doma, tak už pojď (už běžim)
jsem sama doma, tak už pojď

Je sama doma, tak už jdu (jó, tak už pojď)
je sama doma, tak už jdu (tak už pojď!)
je sama doma, tak už jdu

Jsem sama doma, tak už pojď (hmmm, tak já jdu)
jsem sama doma, tak už pojď (se ti rozbila pračka?)
jsem sama doma, tak už pojď

Jsme sami doma, tak jdem na to
jsme sami doma, tak jdem na to
jsme sami doma, kašlem na to


Špatný zvyky

(Petr Alexander)

Já snažil jsme se moc
já snažil jsem se jinak žít
říkám že snažil jsem se moc
já snažil jsem se jinka žít
ale ty mý špatný zvyky mě nechtěj nechat být

Já musím pít a musím taky kouřit
a může mě to zabít, to není žádnej vtip
říkám he-, he-, hej
já snažil jsem se jinak žít
ale ty mý špatný zvyky mě nechtěj nechat být

Taky mám rád holky
tak trochu pro radost
ale když si s nima začnu
ta moje mě bude mít dost
říkám he-, he-, hej
já snažil jsem se jinak žít
ale ty mý špatný zvyky mě nechtěj nechat být

Taky trochu sázím i kartičky si dám
ale když už k nim už sednu, prohraju vše co mám
říkám he-, he-, hej
já snažil jsem se jinak žít
ale ty mý špatný zvyky mě nechtěj nechat být


Manila

(Pjeer van Eck)

Vracim se domů vokolo sedmý
společensky unaven
pes štěká, říkám mu pejsku lehni
je asi trochu překvapen

Manželka leze z postele a děti pijou čaj
jsou z toho celí vedle jak vypadám
nemůžu za to – nešťastná náhoda
potkal jsem kamaráda ze školy

Já jsem s ním nechtěl nikam jít
tušil jsem kam to poveden
že budem celej večer jenom pít
v tom báru, kterej se jmenuje

Mania, manila, mani mani manila lala

Už bude zas hodnej táta
co chodí domů včas spát
co každý ráno brzo vstává, aby děti si mohly hrát
budu ze všech taťků největší, největší táta
co je má ženská ráda, když je výplata


Toshiba blues

(Petr Alexander/Pjeer van Eck, Petr Alexander)

Povídá mi můj domácí svý věci už si sbal
ten, kdo pořád utrácí, musí táhnout dál
tak táhni dál, tak táhni dál
mám tě plný zuby, jak děláš samý dluhy
tak se sbal

A kytaru mi hodil před barák na chodník
není přece blbej, je jen obchodník
tak táhni dál, tak táhni dál
mám už tě plný zuby, jak děláš samý dluhy
tak se sbal

V papírový krabici od firmy Toshiba
sedíme tu s kámošema nad lahví od píva
a pijem dál a pijem dál
a je nás pořád víc, co nemaj už nic
jen Toshiba blues

Toshiba blues 4x
a je nás pořád víc co nemaj už nic
jen Toshiba blues

Toshiba blues…


Dej mi

(Pjeer van Eck)

Konečně mám trochu času úplně pro sebe
mamina vodjela s dětma někam pryč
zkusim znova najít svý starý kámoše
nebudu přece doma věčně hnít

Ve městě je taky spousta krásnejch holek
který čekaj možná i na mě
až příjdu večer voholenej
a budou a budou a budou a budou to chtít

„Přisedla si ke mě v baru jedna buchta
taková obyčejná, ale zas né žádná cuchta
po čtvrtym deci byla už víc než slušná
po šestym hladil jsem ji jako krásnou vílu
a pak pili jsme spolu a panáci šli do řady na dřevěnym molu
a kouzlo její proměny
a líbali jsme se v průchodu a svět se točil doleva
počkej, skočim ještě pro gumu… a vtom mi holka zmizela“

Dej mi, dej mi holka víc
dej mi, dej mi celou noc
dej mi, všechno nebo nic
dej mi něco pro radost

„Pane komisaři, vona mi v tom průjezdu ukradla úplně všechno
můžete pro mě něco udělat?“
„Ale jistě, už teďka na tom pracuje celý oddělení
zítra ráno osobně informuju ministra vnitra“


Přesýpací hodiny

(Pjeer van Eck)

Možná někdy přijdu k tobě ještě spát
ale nebude to stejný jako dřív
a možná někdy najdu klíč od těch vrat
co jsem jima prošla rozechvělá

Co jsem jima prošla, že budeme si hrát
v modrobílý blůze, co rozbil se jí zip
co jsem jima prošla, že budeme si hrát
od rána do večera

Jeden tejden za druhym běží dál jak jeho stín
rok za rokem ubíhá v přesýpacích hodinách
vylez ven a pojď za nim
přestaň už se schovávat, než, než bude tma

Tak mě tady máš takovou jak jsi chtěl
tak mě tady máš kufry jsou ještě sbalený
tak mě tady máš usedám na postel
první polibky seš jak smyslů zbavený

Jak budeme se dlouho hledat
jak budeme se ještě dlouho hledat
než najde někdo jen náš stín

Tak vejdi tak líbej tak buď jako dřív
tak šeptej nebo klidně na mě křič
tak pohlaď moje dlouhý vlasy dotkni se mejch rtů
tmavý oči černý řasy bude to den blue


Caroline

(Pjeer van Eck)

Proč nemám žádný prachy
proč jsme pořád chudej
a proč si mě ostatní lidi vůbec nevážej
že ztratil jsem práci
to může se stát každýmu z nás

Že chodil jsem dřív domů
a občas jsem se napil
a dělali to všichni a já nebyl svatej
a ztratil jsem práci
to může se stát každýmu z nás

Teď dívám se ti do očí
jak dejcháš můj život
ten smutnej díl nehodí se na papír
seš elektrická a trochu voníš

A proč mám kapsy pořád prázdný a boty děravý
a sbírám starý hadry a dráty rezavý
a žádná už se nechce ke mě znát
jenom ta Caroline

A nejhorší je to v zimě to není žádnej med
z konečný na konečnou projel jsem svět
u papírovýho ohně celou noc stát
a hladit Caroline.


Podzimní blues

(Pjeer van Eck)

Každá známost není planá
některá může mít i svůj cíl
některá začíná hned z jara
jiná čeká na podzim

Nechci bejt sám, nechci bejt sám
se svou pravačkou to teda ne
nechci bejt sám nechci bejt sám
ve svym 2+1, ani se starou

Nádobí je neumytý a sporák žere rez
láhve stejný etikety tady chcípnul pes
pavouk zamotává sítě a v dráťáku dávaj jazz
jó teda takhle takhle to vypadá

Nechci bejt sám nechci bejt sám
se svou levačkou to teda ne
nechci bejt sám nechci bejt sám
ve svym 2+1, ani se starou


Rozvod

(Pjeer van Eck)

Tak když se se mnou rozejdeš
nebudu se tomu vůbec smát
ty si byla holka prachatá
a já jsem si chtěl jenom trochu hrát

To nebyl žádnej dobrej nápad
když jsme s tebou tenkrát na to vlít
měl jsme radši doma chrápat
koukat z vokna a bylo by mi líp

Tak sbohem holka já pádim dál
tak čau bejby já chci bejt sám

To neviděl jsem vůbec tebe
jen ty prachy kolem vaší rodiny
v noci miloval jsem jenom sebe
celý nekonečně dlouhý hodiny

Tak když se se mnou rozejdeš
nebudu se tomu vůbec ani smát
ty si byla holka prachatá
a já jsem si chtěl jenom trochu hrát


Vlak

(Pjeer van Eck/Martin Procházka)

Dneska v půl pátý mě přejede vlak
ten vlak, ten vlak, ten blues machine

Dneska v půl pátý ho přejede vlak
ten vlak, ten vlak, ten blues machine


Ksift zmačkanej

(Pjeer van Eck)

Vykopli mě všude kam sem jenom dneska vlez
nasáklej jsem trochu pivem s kapsy voní známá tresť
copak já můžu za to že jsem do propasti spad
kdo mi podal první sklenku za osm šedesát

Moje máma mi říkala ty asi hochu špatně skončíš
chlastal děda, pila bába brácha chodí na léčení
a že prej lituje tu hodinu, ten černej okamžik
kdy našla tuhle rodinu a táta zvednul pulitřík

Chtěl bych jednou začít znova
chtěl bych jednou jinak žít
chtěl bych jednou začít znova
chtěl bych jednou něco mít
chtěl bych jednou začít znova
chtěl bych jednou přestat pít
chtěl bych jednou začít znova
ten svůj život zpackanej

Tenhle ksicht není můj je to maska vopičí
tenhle ksicht není můj je to papír zmačkanej
tenhle ksicht není můj já chodil na školy
tenhle ksicht není můj mám ho jen pučenej


Žižkovský blues

(Pjeer van Eck)

Jednou mi to možná dojde
že jsem si tebe vůbec asi neměl brát
byl jsem mladej a ještě trochu blbej
a každej někde něco sháněl každej pořád krad

Tak jednou mi to možná dojde
že jsem se moh snažit snad o něco víc
byl jsem mladej a ještě trochu blbej
ale takhle nebudu mít asi nikdy vůbec nic

Hudba prej je ráj
tak nekecej a hraj

Každej večer hraju na kytaru
za pár šupů v nákym baru to žižkovský blues
každej věčer vidím ty stejný tváře jak popíjí to stejný pivo
a mě odjíždí autobus

Vnímám jeden krk a jedno tělo za to že se mnou vydrželo
po boku tolik let
hladim vlasy hladim struny ženy lidi chlastaj jak protržený
tohle celý je můj svět

Hudba prej je ráj
tak nekecej a hraj

Jednou spálim za sebou všechny černý mosty
který postupem času do mě úplně vrostly
jednou sbalím všechny svoje blbý texty
ať byly ladný, naivní či prostý

A sekyrou na špalku rozštípu kytaru
vyndanou z rozervanýho starýho futrálu
až třísky budou lítat všude kolem na trávu
to asi nebudu se přitom smát

A kolem krku omotám pak všechny struny
po nich běhal jsem jak já jenom to umim
a jen si vzpomenu na barvy nedostižný duhy
a budu hledat pevnej hák

Jednou mi to možná dojde
že jsem si tebe neměl brát
že jsem asi vedle šláp


Myslim na to celej den

(Pjeer van Eck)

Dneska po tvym a zejtra bude po mym,
přestaň bloumat a chvíli poslouchej
poslouchej co ti teďka povim
myslim na to celej den
tak si nalej když seš mladej
myslim na to celej den myslim na to celej den

Noc je mladá můžem leccos zkusit
noc je jasná my nebudem se bát
noc je vlahá a tobě jiskří oči
po křídlech fantazie kloužem oba dva
tak si nalej když seš mladej
myslim na to celej den myslim na to celej den

Jednou jsi nahoře a jednou dole
jaká je nálada jakej je den
Někdy máš prachy a někdy sem holej
co na tom sejde když se milujem

V zelený trávě či rezavý posteli
zvládnem to hravě čert vem čas
co řekneš mámě to mě vůbec nebolí
s kým jsem byla, proč a zas…

Jednou jsi nahoře a jednou dole
jaká je nálada jakej je den
Někdy máš prachy a někdy sem holej
co na tom sejde když se milujem


Sedlák ve městě

(Pjeer van Eck)

Opuštěný nádraží a voprejskanej vagón
čas už dávno neběží
jen v starejch kamnech oheň vzplál.

Ztrouchnivělý zápraží, koleje zarůstaj travou
prázdný lahve slunce odráží
třeme se o sebe já a Caroline.

Poď ke mně holka, poď ke mně blíž
poď ke mně, řeknu ti kde má skrýš
poď ke mně holka poď ke mně blíž
řeknu ti tajemství:

To neni vono,
to to není vono,
to to to není vono
co jsem vždycky chtěl,

To neni vono,
to to není vono,
to to to není vono
proč jsem do Prahy jel.

Tenkrát jsem si myslel že budu mít mány
že budu pohádkově bohatej
krach a smůla zhatily mý plány
ve vagónu v Bubenči změnily se na popel.


Teď si to vypijem

(Pjeer van Eck)

Ten podivnej déšť už všechno tu smyl
valil se dál když bouchnul Černobyl
a houby rostly rychle a já je sbíral sám

Ten Černej mrak však zůstal v mnohým z nás
někomu strach jinýho spálil mráz
a slunce svítilo a já se opaloval dál

Teď si to vypijem
až do dna

Jednou jsem proti a jednou jsem pro
kam foukaj větry a jak mám nabito
v koutě stojej starý džíny a levnej magneťák

Prasata chrochtaj v sametový loži
kravaty, saka a prachy sněží
kola se ještě točí a lidi dejchaj dál…


Nemocnej

(Pjeer van Eck)

Každej den jí píšeš dopis plnej slov milostnejch
říkám ti to snad už po stý hochu, nech ji bejt

Seš asi grafoman né zcela normální
ukecanej Don Juan co smolí stohy vyznání

Proč neustále maluješ všude srdce pouťový
proč čmáráš po dveřích a po zdech a jí už to fakt nebaví

Seš asi pyroman plamen ženskejch srdcí
co utajen a nepoznán o sex stále prosí

Ty si nemocnej
jako každej jednou byl
možná to přejde samo od sebe
někdy může bejt to krátký
někdy to musí trvat dýl

Proč sleduješ ji ve dne v noci divadelním kukátkem
a hledáš její siluetu když utírá se za oknem
Proč na ulici cítí v zádech tvý oči a tvůj stín
snad hledáš novej námět snad hledáš novej rým


Baltazooro

(Pjeer van Eck)

Už nevím co jsem chtěl už nevím co jsem měl
už nevím kde že to jsem už nevím kdo jsem já
zdá se že ještě jsem a nebo je to jenom sen
občas můžu ven sestra není zlá

Na bílý posteli obklopen anděly
nahý a spoutaný se vznáším
a tak každej den ztrácím rok za rokem
se sbírky známejch jmen svíčky kolem zháším

Už nevím co jsem chtěl už nevím co jsem měl
už nevím kde že to jsem už nevím kdo jsem já
zdá se že ještě jsem a nebo je to jenom sen
občas můžu ven sestra není zlá

Budu tě hledat naslepo a bludit prstem po mapě
po stránkách atlasu z dob dávno minulých
možná se pletu možná vyjde to štěstí není na mý straně
zbývá jen ostrov Santa Lucia moře tajemství
a ten je daleko


No smoking

(Pjeer van Eck)

Dneska je to tak
že nemám ani korunu
abych tě pozval do kina
zelenej mák
utrhaný křídla motýlů
kdysi ses mi holka líbila

Troubil jsem na trumpetu zprvu pár songů nevinnejch
až zazněl celej sbor
v Templový u Markýzů a taky kousek za rohem
kupoval jsem inspiraci kupoval jsem vzdor

Dneska je to tak
že nemám ani korunu
a nevím už jak vypadáš
v kapse rozsypanej tabák
pár cigaretovejch papírků
v Naději čekám na kuráž

Kouř stoupá vzhůru 3x
okny dokořán
kouř stoupá vzhůru 3x
okny dokořán
je to tak

Po vodou louka plná kytek
vyhaslej špek a vína zbytek
mokrej den a vlhkej zítřek
a řeka v podnájmu
zabitej slon co neplaval
kamennej most co dávno stál
Benátky v Karlíne a o kus dál
hlouček čumilů

Dneska je to tak
že nemám ani korunu
abych tě pozval do kina
sejmul mě vlak nebeskejch pocitů
plameny šlehaj z komína


Ve mě s sebou

(Pjeer van Eck)

Tak vem mě s sebou až někam pudeš
tak vem mě s sebou ať nejsem sám
tak vem mě s sebou to ty můžeš
tak vem mě s sebou a budem sami dva

Tam vem mě s sebou ať podívám se po světě
tak vem mě s sebou ať poznám jinej kraj
tak vem mě s sebou vždyť mám duši dítěte
tak vem mě s sebou a půjdem někam dál

Protože každej novej člověk poznamená tvou tvář
odemkne ten starej zámek a klíč dá na oltář
tak nenech ho tam stát a bušit do tvejch vrat
protože každej novej člověk poznamená tvou tvář


Smutná holka

(Pjeer van Eck/Zatliáni a Petr Kamiš)

Možná jsem prohrál sázku s létem
když jsem v zimě stál a z povzdálí
pokradmu sledoval ten závan
co touhu dvou tak rozpálí
do ticha zbarvenej smích
štětcem do očí tvých
kreslí vábení sirén

Pak jsem do koutů tvýho prázdna
všechny tóny krásný rozházel
tvý tělo láká ve mně blázna
co střepy tvých vášní poztrácel
rezavej zámek klíče svírá
v očích dávno přes kopírák
a modrý prázdno na nebi širém

Já nesu tíhu nás dvou a ty si lítáš
já ráno odcházím tmou a ty svítáš
na ústech nálepky spoustu prázdnejch slov odmítnou
já nesu tíhu nás dvou

Zase z nouze soupeříme
kdo ze rtů snáz zvládá číst
myšlenky se točí kolem zásad
co padnou dřív než stačím říct
jsi vášeň co mý city pálí
a v lednu bývá jako v máji
Jarmila zradí a co Vilém?


Ginger a Fred

(Pjeer van Eck/Petr Kamiš)

Ginger tančí v Zátoce aster
A tango plachet hraje svou
Kormidlo hlídá slowly Astaire
Ten zná jak plout

Poslední tančí na parketu
Mávání vln svádí satén
Zapálí stín jak cigaretu
V nebi zlatém

Zamáčknul v oku kastanětu
Moře je vypuštěnej bazén
Opřít se o příď ze sametu
V kroku ladném

Nemá žádnou ruku dlouhou
spí na vlnách zní touhou
dvakrát obtančil svět
dvakrát Ginger a Fred
kurz mu hlídá krasohled
tak takhle to má

Ten svět byl pro něj rájem tak jak si ho stvořil
Osudu na podnájem kauci dávno složil
Šťastnýmu konci je stále blíž
Krotitel zla

Ten svět byl pro něj rájem oceánem frází
Zná místa za okrajem co nejhlubší svět brázdí
Kam mořský koně choděj pít
A vůkol je tma


V protiproudu

(Pjeer van Eck/Petr Kamiš)

S hlavou v protiproudu jsem byl vychován
že pravda asi težko zvítězí
na hororu boudu
mám za rodnou hroudu
k pozemskýmu soudu
nevěřím že někdy zvítězí

A tak jsem život žil dokud mi neuplách
v pozlacený káře lakový
těch zabitejch sobot
a zavražděnejch neděl
kdy kulový jsem věděl
a lány slov se zdály zbytečný

Cukr káva love me
pohladil mně hlad
do života bedny
drobný nasypat

Co maj asi stouni pod jazykem
a jak se svýho smutku nedožít
pruhovaný eskapády bratrů s trikem

Že takhle vždycky nejdál dojdu
to pochopil jsem včas
pravda vždycky všude zvítězí
měl jsem vostrý lokty
a vostrý srdce k tomu
černou polil mosty
a všechno kolem je tak nádherný


Cassius Love

(Pjeer van Eck/Petr Kamiš, Zatliáni)

Potkala mě ráno v krámě Monika
ke který se těžkopádně proniká
a jak tam jen tak stála
chvíli vratná chvíli hřála
jak končej starý flašky věděla

Potkala mě ráno v krámě Liliuta
moje vina příliž málo prominuta
a jak tam jen tak stála
válka vleklá tiše plála
že zlatej sníh se slízne věděla

Chvíli postát a pak jít
svatý mlejny budou mlít
pokaždý bejvá v sázce klín/splín
tep ti stoupá born to be
kdo má vědět všechno ví
tak mi to holka přej

Nedostupná hledáš klíč
ke výkupnám na tvůj kýč
domáháš se skrytejch práv
rány nedopočítáš
volnej ring Cassius Love
zůstal nevinnej

Skončila mi ráno v krámě Monika
v náručí už přestává mi monikat
jak tam jen tak stála
polohlasem svým se smála
jak provařená slepá Sybila/jsi byla

Poznala mně ráno v krámě Liliuta
polopravdou příliš pevně ovinutá
a jak tam jen tak stála
v očích jiskra přízně vzplála
dveře krámu za mnou zavřela